37 - M sešit - citáty, úvahy, historie
M sešit: citáty, úvahy, historie
Josef Varmuža
Co jsou to důvody? Zkracující pěšinky, nadbíhající klikatým cestám našich přání.
---
Kdy vlastně začíná být námořník (voják) pirátem? Vždyť námořníci (vojáci) taky stříleli bezbranné, potopili lodi s ženami, dětmi, nectili vlajky!
Když to konali pod ochranou velikého národa, pak byli v právu!? Nebylo moci, která by je mohla za jejich činy trestat!?
---
Partyzáni! Zde taky na Amuru nebyla moc, která by je mohla trestat. Jejich činy omlouvala jejich odvaha. Byli to nejlepší vojáci, lepší než pravidelné armády, které se s nimi nemohly rovnat.
Kdo zakusil více?
Tento život nepotřeboval žádného ospravedlnění, chlapi se o ně neprosili. (neklidné hranice)
---
Vl. p.: Vražda zůstává vraždou a násilí násilím, ať si je provede, ať se ho dopustí kdokoli. Jednotlivec si vraždu nesmí dovolit, byl by to zločin. Ale co je poprava, co je zabíjení ve válce, co je stanné právo a ty důsledky s ním spojené? To není vraždění nevinných lidí, kteří pykají životem za nic, nebo za nepatrný přestupek, kterého si nejsou ani vědomi?
Ach ano, vražda organizovaná (válka, poprava ať po rozsudku neb jen co násl. stann. ptáva), ach, to už není zločin, to je čin právní, výkon práva zákona?
Kdo udělal zákony, nařízení a pod? Lidé! Ti lidé, kteří nejsou neomylní, ba velmi chybující! Strany, učení, hesla přicházejí k moci a zase upadají a podléhají, kdo dnes byl pánem, zítra je poraženým, kdo byl nahoře a poroučel, diktoval, ten je možná zítra souzen a odsouzen jako nepřítel, zločinec. Kde je právo, a kde je zákon?
Jaký chaoz, jaký zmatek.
Kdo má právo zabíjet, jen ten kdo má moc v rukou? Kdo je to dnes, a kdo je to zítra? Vražda je a zůstane vraždou, ať si ji provede kdokoli. Nezabiješ, psáno jest. A proto dím: Buďto může zabít každý (v nutném případě ovšem, z jeho osobního stanoviska vzato) anebo nikdo. Vrchností svých buďte poslušni a „dávejte co je císařovo císaři.“ Příliš široký pojem. Kdo je to vrchnost? Ten, kdo drží moc v rukou? A když padne? Včera byl mojí vrchností bohem danou a dnes jí už není, včera jsem ho měl být poslušen, modlit se za něj, a dnes jej zatracovat, proklínat?
Dnes je mojí vrchností jeho protivník, kterého jsem zatracoval včera! Pravdy, které se dají převracet na rub i líc jako rukavice!
Hle, smějte se, on blázní!
---
Já, a ta žena zabitá, my dva byli nesourodé části toho zabijáckého proudu. Mne odnesl, ji potopil. Oba nás zvedla ta stoupající voda a vnutila nám svůj let. V pohybu lidí jedním směrem, v tom šlapání a strkání lidské laviny je něco příšerného. (Neklidné hranice)
Války jsou vykřičníky lidského barbarství.
---
Nenáviděl třídu, z které pocházel, díval se na ni jako na nepřátele, kteří by jej mohli někdy vtáhnout nazpět na svou úroveň, z níž vynikl s takovým bojem. (Moderní tragedie)
---
Toho dne, kdy utrpení těchto lidí padne na ostatní lidstvo, toho dne kdy utrpení bude statkem obecným jako radosti a strasti, toho dne dozraje veliká a skutečná světová revoluce.
---
Zatím však, dokud jsou lidé, kteří se domnívají, že vystoupili na nejvyšší stupeň moderního života, protože řídí automobil, poslouchají rozhlas a mají ledničku a aby mohli takto žít, starají se, aby politika byla pouhým zahráváním s možnostmi a moderní život šíleným shonem za tím koncem, aby pravda byla zastírána tisícerou lží a aby nespravedlnost byla denním chlebem, nic nelze čekat od lidí, nic od jejich hesel, nic od jejich ilusí. (Matka Amerika)
---
Hlas propadlých dramat se hrnul jejími ústy. Lži, nepřesnosti, strakaté city písniček a výrazy uhnané u plotů literatur, zaplavovaly její vědomí a krásu, která je vlita v každé srdce. Cítila, že její hoře poznovu stoupá jako řeka v období dešťů.
---
Zahleděl se na hodinky a držel je v hrsti jako vrabce. Čas se odvíjel z vřetene pera a ťapkal: Raz, dva, tři, ad finem mundi. (na konci světa)
---
Člověk spadajícími kalhotami, jehož nesmírné střevíce obracely své špičky k severu a jihu o deset let dříve než přišel na svět Chaplin. Člověk v řasnatých kalhotách.
---
Umění, dcera nebes.
---
Její duše se chvěla pod úderem ztraceného času.
---
Mluvilo se tam o obchodech, o zdravíčku, o manželkách, které tloustnou jako šmudly.
---
Krášlily ji cvočky a levou z dvojic zdůrazňoval příštipek. Byla to stopa trochejská a její básník se jmenoval Kubíček. Šel vzpřímeně, nesl tajemně hlavu a kdesi v chlupatých prsou duši.
---
Tajemství zašité v lidské kůži, hmota v pohybu, život a inteligence, o nichž rozhoduje napietí jakýchsi tělesných šťáv. (Rodina Herodotova)
---
Radikalismus je následek nespokojenosti s pomalým vývojem věcí. Ale rychlý pokrok mate perspektivy méně chápajících. Násilím ještě nikdo nenadělal z darebů dobráků.
---
- nic nemůže tak napravit nebo pokaziti jako dobrá nebo špatná kniha. (Herdel)
„Člověk se mění, ale kniha nikoli, setkáme-li se po letech s člověkem dávno milovaným přináší nám to mnohdy zklamání – kdežto setkání s knihou milovanou nezklame nikdy.“
„Dobráčkové nevědí co času a námahy dá naučiti se čísti. Potřeboval jsem na to osmdesát let a nemohu říci, že bych byl u konce.“ (Göthe)
Ke knize je třeba přistupovati s povznesenou náladou (srdce) duše. Nesahat po knize abychom jen zabili čas. Otevřít své srdce knize, vejíti v nejdůvěrnější styk s duší spisovatelovou. (Emerson)
---
Někteří sedí v místnosti a píší a nečiní nic jiného. To jsou ti šťastní. Jejich život je snad nešťastný, stále jsou opuštěni, sami, hledí za ženami jako psi na měsíc, s nářkem přivolávají své žáky na tento svět - - - roztrpčeně vykládají co je bolí, jejich život je nešťastný, a přece jen oni jsou ti šťastní spisovatelé, kteří žijí pro to, co píší - - - Ustavičně žijí v extazi, v šilhavém vytržení - - ale nakonec přece jen dovedou vyjádřiti výrazně něco, co se i samému Bohu podařilo jen jednou – Tito jsou jen spisovateli.
---
Ale jiní spisovatelé se ohánějí perem jako dýkou nebo mečem, píší krví, postřikují papír žlučí, - - láteří na krále a ničemy, na lichváře a zrádce, kteří jsou žoldnéři a bojovníky nějaké zvrhlé idey - - -
---
Byl jsem u Voltaiera, u toho ohyzdy. Neměl již zubů, aby dovedl kousat, králové a královny usilovali o jeho přízeň, a tento bezzubý a politování hodný stařec kouskem pera, které držel v prstech oteklých a plných ….. uzlin, dovedl držet v šachu celý svět. – Jsou to ti, kteří dovedou jedním slovem skolit krále nebo světový řád, ale nedovedou vyjádřit, co je nejtajnějším smyslem života: - - -
---
„Méně čtěte, méně se učte, více myslete!“ (Tolstoj)
Ne čísti pro zábavu, ne hltati, ale chutnati! Pozorným čtením přivlastňovati si všechny myšlenky spisovatelovy. Nezavrhujme totálně dobré knihy, kterým nerozumíme. Nebývá chyba v knize, nýbrž v nás.
---
„Pět století zahálky je třeba v rodině, aby se vypěstila jediná hebká ručka!“ „Ale kolik naproti tomu napočítáš tvrdých mozolovitých rukou na jednu měkou bílou ruku? – (An. Grün)
---
Filosof je každý, kdo na základě svých poznatků a zkušeností vytvořil sobě samorostlý názor na život a na svět.
---
Methoda Sokratova byla hluboce skeptická. Věřil, že jediná možná cnost je pravé vědomí. Zavrhoval každou víru, každou naději, která se nemohla podrobit této poslední rozkladné zkoušce. Pro něj to znamenalo cnost, ale pro mnohého z jeho slabších žáků ztrátu víry a mravních návyků, které krotily jejich pudy. Z nich se stali sebeobviňující a k sobě shovívaví darebové. Kritias „jeden z třiceti tyranů.“ Alkibiades, skvělý muž, ale veliký zrádce. Víru těchto mladých lidí Sokrates zničil, nic jim za ni nedávaje. Ovšem, že to nebyla přímo jeho vina, že jej špatně chápali nebo nepochopili. Jeho hlavním nepřítelem byl Anythos, v obžalobě Sokrata, jehož syn, nadaný žák Sokratův se úplně zkazil, stal se z něj notorický opilec. Sokrates: „Život je klam, jen duše žije!“ V Platonových dialozích je hlas Sokratův, ale myšlenka Platonova.
---
Semitští národové jsou až dosud počtářovými národy, silní ve smyslu pro náhradu a odškodné. „Kterou měrou vy měříte, bude vám odměřeno!“ Jiní národové měli vrtošivé bohy s nemožnými nápady, obchodující Semité první počali myslit na Boha jako na spravedlivého obchodníka, který plnil, co slíbil, nezůstal nic dlužen nejmenšímu věřiteli a poháněl k odpovědnosti za každý nepravý čin. Rozvoj abecedního písma připisuje potřebě vésti účty. A jim děkujeme za většinu pokroků v počtářství. Číslice jsou arabské, aritmetika a algebra jsou v podstatě semitské.
---
Je třeba říci co nejjasněji a je to nejdůležitější fakt v dějinách posledního půlstoletí, že ň. národ byl methodicky vychován k myšlence něm. světového panství založeného na moci a k teorii, že válka je světově nutná. Výrok hr. Moltka: (klíč k něm. dějepisu vyučování:) „Ustavičný mír je sen a není to ani pěkný sen. Válka je živel ve světovém řádu, nařízený Bohem. Bez války by byl svět nehybný a ztratil by se v materialismu.“ A filosof Nietzsche: „Je pouhé zdání a jen krásný cit očekávati mnoho dá-li se vůbec něco očekávati od lidstva, zapomene-li jak se válčí. Až posud není známo nic, co by tak silně jako velká válka probouzelo hlubokou energii, tu hlubokou neosobnost, zrozenou ze záští, to svědomí zrozené z chladnokrevního vraždění, tu horoucnost, zrozenou ze snahy zničiti nepřítele, hrdou lhostejnost k ztrátě, k životu (nepřítele), bližního, ten (hluboký) otřes, jenž národ potřebuje, když duševní ztrácí životnost!“
---
Počínajíc Platonem s jeho utopismem důvěřujícím síle člověka, který dovede změnit svůj stát, a Aristotelem s jeho zdůrazňováním nadvlády rozumu a prokázaných fakt až do konstruktivního úsilí duševní vědy jsme viděli, jak si lidský duch pozvolna vyhmatává cestu k tvořivé svobodě. Tomuto pokroku se vždy silně bránily institutivní konzervatismus, výsady a dogmatická autorita, Je pravda, že se na celém světě mocně vyvíjejí nové společenské, mravní a politické myšlenky, ale přinesou ovoce? Armády pochodují, prapory vlají, vlastenci hulákají. Je nacionalismus jen nočním přízrakem, až do chvíle kdy kohout zazpívá, nebo je trvalou nečivou skutečností a lidské sjednocení jen pomíjivou lidskou tužbou? Je to velmi živý, hlučný přízrak a jen kdyby byl přízrakem! Nacionalismus, který dnes ovládá svět je jako řvoucí opilý Pepík, který se nafukuje a ohlušuje v místnosti, kde koho až ho pojednou vyhodí a nikomu se nebude chtět věřit, že ho vůbec snášeli.
---
Člověk sám je z pravidla tvor dobrodružný a podnikavý, pro kterého je málo nepřekročitelných přehrad. Lidé napodobují lidi, bojují s nimi, přemáhají je, národové se mísí navzájem. Po tisíciletí postupovaly souběžně dvě řady sil, z nichž jedna směřovala k tomu, aby rozdělila lidstvo v množství místních odrůd, kdežto druhá je chtěla znovu smísiti a sloučiti, dříve než se utvoří zvláštní druh. Období, v nichž se lidská plemena mísila a křížila se patrně střídala s obdobím pevných sídel a samostatného života. Je pravděpodobno, že se lidstvo celkem během dlouhých dob rozrůzňovalo. Druh se rozrůzňoval v množství odrůd, z nichž mnohé zase splynuly s jinými a ty se zase rozrůzňovaly, šířily nebo vyhynuly. Kdekoli se křížení kladly v cestu překážky a kde byla různost místních podmínek význačná, tam se objevila jistě nová odrůda.
Trochu geologie:
Doba ezoická nebo archeoezoická, (prahory) asi bez života vůbec
Doba proterozoická (prekambrium) (bez znatelných stop organ) medusy, hleny
Stará doba paleozoická: prvohory
Mladší doba paleozoická (ryby, obojživelníci, bažinné lesy)
Doba mezozoická (druhohory) (plazové)
Doba kenozoická: (třetí hory) (ssavci, trávy, lesy pevninské)
---
Doba třetihorní:
- eocén: (úsvit nynějšího života) mnoho tepla
- oligocén: (ještě málo nynějšího života, teplo stejnoměrné)
- miocén: méně druhů nyní žijících) teplota klesá, vývoj horstev
- pliocén: vice druhů naní žijících, podnebí jako nyní
- pleistocén: velká většina nynějších druhů, velká doba ledová, drsné podnebí
- Stará doba paleolitická: starší doba kamenná
- počátek pleistocénu: pitekanthropus elektrus
- první doba ledová
první mezilesí primitivní nástroje?
- druhá doba ledová Heidelberská čelist
druhé meziledí Homo hejdelbergesis
- třetí doba ledová Eanotropus
třetí mezilesí pildovská lebka
- Čtvrtá, poslední doba ledová:
lepší nástroje, neandertálští lidé, četné lebky, kosti
- Mladší doba paleolitická: stále více pozůstatků prvního člověka
- Doba historická: doba zemědělství
Člověk:
- V Prinitu na Jávě: zbytky kostí (pitecantropus erektus) codící opice (eolitičtí první lidé, vl. pololidé, pololidé
- Heidelberská lebka: homo hejdebergensis, nebo paleontrophus, heidelbergensis
- Chanothropus, člověk úsvitu, není přímým předkem
- Homo neandertalensis, homoantignus, homo primigensius, tlustá lebka, nízké čelo, mohutný trup, byl zvířecký, již slušný l. tvor, ale ne ještě docela lid. tvor
- Homo sapiens: hominid sapientis, člověk pravý
- plémě cromagnonské
- plémě grinaldiovské, široký obličej, vysoké čelo, vyčnělý nos, velmi velký mozek. Pokročilí, dobré nástroje, zruční, malovali, řezali do kostí. Lidé sobí, drsnější život, divocí, ale umělci, malba, kreslení
- Doba aurignacká lidé pozdější doby, veskrze kamenné umění, malba,
- Doba solutrejská rytá řezba, sošky
- Doba magdalénská
Kultura capsijská byla současná s předešlými, byl to život pohodlnější v příjemném podnebí. Mají již luky, lepší zbraně, ženy nosí sukně (ale umění pokleslo poněkud, zobrazování skleslo více na symbol)
Kamnená kultura končí, začíná neolitium, doba zemědělská. Neolitní trvala vlastně až dosud.
(Sinantropus, spojka mezi lidoopem a homo sapiens, skutečným člověkem)
---
Všichni lidé se mohou mísiti, volně křížiti, mohou se naučiti téže řeči, přizpůsobit se ku spolupráci. V přítomné době se člověk už patrně nerozrůzňuje. Opětné splývání je nyní mocnější síla než rozrůzňování. Lidé se mísí čím dále, tím více. Lidstvo je ze stanoviska biologického živočišný druh, jehož rozrůznění ustalo a které se pravd. pod. bude opět mísiti.
---
A proto ať mně nikdo neplácá o očistě rasy, o vedoucích a jiných nadřaděností a bohorovné povýšenosti!! Není vedoucích ras, jsme všichni spol. původu, v minulosti jsme se dokonale pomísili, to náboženství o vedoucích a bohem povolaných a předurčených je jen výsměškem pomatených mozků.
---
Všechna plemena jsou více méně smíšena. Jsou jistě čtyři hlavní skupiny, ale každá je směsí a jsou menší skupiny, které se nehodí so žádné z těch čtyř velkých.
---
Po evropském a středozemním území po západní Asii jsou a byli rozšířeni bílí lidé – t. zv. kavkazané.
Ti po oddělení:
- severní světlovlasé nebo severské plémě
- pak domnělé přechodní alpské plémě, ale pochybně
- jižní snědé, tmavovlasé plémě, středozemské nebo iberské
Ve výchosní Asii a v Americe je plémě , skupina: mongolové spletí žlutou, vlasy hladké a černé (a jsou statní). V Africe jsou negři (černoši) a v končinách australských a novoguinejských černí promitivovní australoidové (australští černoši). Nejsou to výrazy přesné, vyjadřují toliko spol. význačné vlastnosti jiných skupin a nezahrnují do sebe několik menších národů, které nepatří vlastně do žádného z těch oddílů..
Lidé krátkolebí (brachycefalové), dlouholebí (dolichocefalové).
Iberští národové byli neolitičtí lidé z dlouhých mohyl, a zdá se, že z počátku pronikli do volné části Evropy a západní Asie. Ovládají dávné dějiny. Severské národy se objevují později a přicházejí z lesů a ze záp. pobřeží (a středního) severní Evropy a Asie.
---
Sumerové: první obyvatelé nížiny Eufrates a Tigris. Nejstarší vzdělaný národ, pokud známo, až asi 6000 let př. Kristem. (Patřili k plemeni středomořskému, malí, tmavé pleti)
Achadové: semitský národ podmanily si Sumery, smísili se, přijali jejich kulturu (a snad i řeč) Sumersko-achadská říše
Amonité: od západu, neznámého původu
Alamité: od východu, usilovali o říši Aumersko-achadskou, Hamurabi (2100 př. Kr.) založil říši Babylonskou. Po nich přišli Kasité. Pak Asyřané (sem. národ, soupeřili s Chety (Chetity) na severu, dobří válečníci, sloužili i Egyptu proti Babylonu za Tiglata Pilesia I. dobyli Babylon (1000 př. Kr.). Soupeři Asyrských a Babyl. byli Aramcové (pozdější Syřané) semit. národ s hlav. městem Damaškem. R. 745 Tiglat Pilesar III. nařídil přestěhovat Izraelské do Médie. Dobyl znovu Babylon (říše novoasyrská), zemřel při obléhání Samaří. Sargon II. přestěhoval Izraelce. Jeho syn Senacherib táhl proti Egyptu vojsko pomřelo morem, zabit svým synem. Vnuk Asurbanipal dobyl doln. Egypta. Chalderové, noví kočovní Semité spolu s arijskými Médy a Peršany dobyli Ninive. První Arijci se objevují v dějinách. Elamité zmizeli z dějin. Chaldejská říše v Babyloně trvala za Nabukadnesara III. a nástupců do 539 př. Kr. Dobyl Kyros, zakladatel moci perské. Alexander Veliký dorazil říši Perskou r. 333 p. Kr. Doba od Largona I. do Alexandra Vel. je tak dlouhá, jako od Alexandra do dneška (asi 2300let) Ale již před Largonem sídlili lidév v sumerské zemi, bydlili v městech, měli své bohy, vládce, žili spořádaně v řádné organ. společnosti taky tak dlouho.
---
Plemena sumerská a elamitská jsou pohlcena, jejich řeči zajdou, smísí se, asyrština se rozplyne v syrštině a chaldejštinu. Hitité (Hetité – Chetité) pozbudou svého rázu, Semité, co pohltili Sumery, ustoupí Arijcům, Médové a Peršané nastoupí na místo Elamitů, perský jazyk ovládne říši než ho vytlačí řečtina.
Města Eridu, Lagoš, Ur, Uruk, Larsa, mají za sebou nepamětnou minulost, než se objeví v dějinách (sumerská města)
Egypt.
Neolitičtí praobyvatelé jedli své mrtvé (jedli je velmi uctivě!)
R. 5000 př. Kr. se objevují praví Egypťané. Jejich obrázkové písmo se liší velmi od sumerského. Asyřané a Sumerové ryli své písmo do hliněných tabulek (nebo je vyráželi razítkem, Egypťané psali štětcem na papyrusové pruhy.
Dějiny Egypta se dělí podle dynastií, bylo jich XXXI (jedenatřicet). Poslední vymřel za Alexandra Velikého. Doba ta trvala přes 4000 let. Nenes (Neni) sloučil sev. i již. království, sláva vrcholí ve IV. dynastii. Je to doba bohatství a lesku, obrovské stavby, pomníky, pyramidy, Gozeh.
Cheops, Chefem, Mykein. Vyčerpali a zpustošili Egypt finančně. Pepi II. panoval devadesát let. Zanechal hojné nápisy a budovy. Pak dobyli Egypta kočovní Senité a založili pastýřskou dynastii Hyksů, asi v době, kdy kvetla první Babylonská říše za Hamurabiho.
Po osvojovací válce kvetla velká nová říše, výboje šly až k Eufratu, nastal zápas mezi Egyptem a Babylonií.
Thuthmes III, Amenofis III. panovali od Ethiopie až k Eufratu. Byli velcí stavitelé, mnoho pomníků a nápisů. Anemofis III. založil Luxor a zvelebil Karnak.
V Pel Amora se našlo mnoho dopisů král. korespondence i s tím Pušratou, co dobyl Ninive.
Pak dobyli Egypta Sařané. Ramses II. z XIX dynastie, velký budovatel chrámů (1370 – 1250). Má se za to, že to byl Mojžíšův farao. Šišak z dyn. XXII. vyplenil chrám Šalamounův.
Etiopské dynastie zašla r. 670, ještě před novou Asyrskou říší, založenou Piglatem. Pilesarem III., Sargonem II., Senacheribem.
Neho II. po pádu Ninive ohrožen Nabuchodonozorem, králem chaldejským. Židé spojenci Neha II. odvedeni do zajetí babylonského.
---
Homér – Ilias a Odysea
Hesiodos = Díla a dnové, (báseň rolnická)
Theogónia
Safó = básnířka z ostrova Lesbu
Řecké drama:
původně: sborová píseň o činech boha Dyonysa, první herec (koryfens), sbor mu odpovídal. Druhý herec: (zavedl Aischilos). Třetího herce zavedl Sofokles (nejlepší spisovatel tragedií)
(trios, - ódé!) ze slavností v čas vinobraní, účastníci v maskách satyrů (kozel)
Komoedia: posměšné, zábavné, satyrické hry. Pružnější líčen, tepe nevázaný mrav
Aristofanes skladatel komedií.
Dějepis: Herodot, Thukiiades, dějepis, války peloponéské
Xenofon: Anabosis
Výtvarné umění: Skopas, Praxiteles, Myron, Zenxis, Euripides?
---
Alexandr Veliký počal (výboj), vyzbrojen jsa cvikem a myšlenkou tak velikou jako nikdo před ním. Když na něj přestala působit moudrost jeho vychování, jal se blouditi a pokazil se, - někdy to bylo hrozné šílenství. Nedostatky jeho povahy zvítězily nad výchováním, dlouho před tím než zemřel.
---
Kultura heliotická:
Táhla se všemi krajinami obývanými snědým středomořským plemenem a ještě dále Indií až k tichomořským břehům Číny a konečně se rozšířila přes Tichý oceán až do Mexika a Peru. Byla to kultura pobřežní, nesahající do vnitrozemí.
Hlavní znaky:
- obřízka 2) zvyk opade – posílat otce do „kouta“ 3) masáž 4) balzamování mrtvol, mumií 5) megalitické pomníky (Stonehege) 6) umělé znetvořování dětských hlav (obvazy) 7) tetování 8) Zaužívání kultu hada a slunce 9) užívání symbolu svastiky. Tento symbol je rozšířen pásovitě kolem světa (to není jen náhodou!)
Když většina učitelů filosofie viděla, že proud událostí je příliš mocný, aby se dal ovládnout, nechali plánů na hledání nových cest jak žíti a vypracovali krásné a útěšné soustavy jak životu uniknouti. Cynikům šlo o cnost a poměr duše k Bohu, svět, jeho vědění a počty jim byl blátem. Stoik se snažil získati lidské srdce a přesvědčení jenom vybroušeností a abstrakních důkazů a oslepující vznešenotí myšlenek a jich vyjádření.
Epikurejci byli odhodláni nechat jít lidstvo svou cestou a nehrbit se před rozmarnými bohy ani obětovati svobodné vůle.
Čtyři zásady: Boha se netřeba báti, smrti necítím, dobro možno získati, vše čeho se bojíme, lze snášeti a překonati.
---
Na posední vazbové modré stránce je: Přečteno 17 – 26 1986 – parafa Ok „Tento Varmuža byl filosof – vzdělaný, povšechný občan“
–asi Obdržálek Karel – předseda Místního národního výboru – komunista.
xxx