Jdi na obsah Jdi na menu
 


62 - V sešit - L. Vladyka: Včera není dnes

23. 5. 2021

L. Vladyka: Včera není dnes!

Jistěže, co bylo včera, nemůže být dnes, a kdyby se nám tak zdálo, že se nic nezměnilo, přece jen to není totéž.

A tak se zmýlil Konrád Benda, který hledal v Hájích kus své mladosti a to nač si rád vzpomínal a co kdysi miloval jako chlapec a jinoch. Byl to ten kraj, ta místa známá, ten místní půvab a vůně ovzduší, to co tam přišel hledat.

Byly však ještě jiné věci, na které nechtěl myslit, které od sebe odháněl a na ně se snažil zapomenout, neburcovat je z hrobu zapomenutí. Ale Háje byly teď jiné, jiní lidé zde žili a jiné ovzduší zde vanulo.

A jiná byla i Karla Vojanová, jiná než si ji Benda představoval a než ji chtěl mít. Karla se snažila budit a vzbudit k životu to nač on právě nechtěl myslit a o čem myslil, že je již dávno pokryto popelem zapomnění. Benda se snažil vidět Karlu jako kamaráda, přítelkyni, kdežto Karla v něm viděla bývalého milence, který se k ní vrátil, aby obnovil to minulé a – zůstal u ní.

Nic nedbala na to, že je již ženat, šťastně ženat a má dvě děti. Karla myslela jen na sebe a jiné závazky nepovažovala za nic. To byla Karla, svéhlavá, zhýčkaná, která chtěla jít vždy jen svou cestou a nedbala konvence, pohrdala vším, co zavazuje.

Kdysi pohrdla Konrádem, odmítala jeho tiché a nemotorné dvoření a šla za třpytivou vidinou velkého světa a skvělého života, nedbajíc, že se váže k muži, který by jí mohl být docela dobře již dědečkem.

Že se vzdala Konrádovi den před svatbou s Vianim, to Konrád nikdy dobře nepochopil, jak k tomu mohlo dojít. Hrál při tom spíše jen trpnou úlohu. Snad jí bylo přece jen líto obětovat to, co má žena a dívka nejdražšího muži starému, nemilovanému a darovala to tomu, který jí byl ze všech mužů nejbližší.

A přesto šla přece jen za svou vidinou, která ji neuspokojila a Karla velmi brzy litovala. Jaký byl její život v desetiletém manželství?

Byla to celá řada omylů a nevěr.  Viani ji týral a vzal jí synáčka, o němž byl přesvědčen, že je jeho a o němž Karla sama nemohla dobře říci, kdo je jeho otcem. Vždyť náležela po svatbě několika mužům.

Byl to život plný omylů. Zmýlil se Benda, který chtěl vidět v Karle jen kamaráda, snažil se být „více než dřevěný,“ když odmítal její lichotky a polibky a úmyslné dráždění a zmýlila se i Karla, která věřila, že Konrád ji vyvede z toho bludného kruhu, v němž žila.

I Ivan se zmýlil, věře, že mu bude Karla náležet po celý život, když mu náležela za svého pobytu v Hájích.

Taková byla Karla, lehkomyslná, svéhlavá, smyslná, pro níž byli muži jen hračkou, vyražením, vyjma Konráda. Ten činil vyjímku. (Jen s velkým sebezapřením se zde zdržuji něco poznamenat – já mám úkol jen opisovat!!)

Zde se namítá otázka: je možné přátelství a kamarádství mezi mužem a ženou, takovou ženou, jako byla Karla? A zaslouží si taková žena, takového muže, jako byl Konrád? Po takovém životě, jaký žila Karla? Když přišel Konrád, odhodila Ivana v pravdě jako hračku, která ji již omrzela.

Konrád byl čestným mužem a snažil se jím být, ctil památku své ženy a dětí, nechtěl ji zneuctít ani lehkým slovem, vyhýbaje se každé narážce o nich. Karla si to ovšem vykládala po svém, a ve svůj prospěch.

Konrád chybil v tom, že neodešel z Hájů hned, když poznal okolnosti a situaci.

Zůstával umíněně jen kvůli té krásné minulosti, kterou se zde snažil vidět a to právě uspíšilo tragický běh událostí a násilnou smrt Vianiho, starého, ochrnutého, který Konráda upřímně nenáviděl, celo u svou zbývající silou.

Je záhadou, proč nežárlil na Ivana, naopak mu přál a měl jej téměř rád, ač musel vědět co se vyvinulo mezi ním a Karlou. Snad jen proto, že mu Karla kdysi v hádce řekla, že Konrád ji měl dříve než on, ještě před svatbou a věřil, že jen Konrád by mu ji mohl opravdu vzít.

--------------------------------------